EXPEDICE A CESTY PO RUMUNSKU A BOSNĚ A HERCEGOVINĚ

Co se odehrálo během mé první cesty do Bosny a pak i další, to bych si nikdy nepředstavil ani ve snu.

Život nás vede a pokud se jim necháme vést, má pro nás nachystané nádhery, štěstí, radost i lásku v jednom.

Už při odjezdu jsem měl zvláštní pocit spokojenosti, jo jsem tu správně, to je přesně to co jsem už dlouho cítil, konečně jsem si dovolil udělat něco srdcem a to že jsem poslech, mi otevřelo nádhernou cestu. Děkuji sobě, děkuji všem, kteří mi k tomu dopomohli. 

Odjeli jsme večer ve 22 h a cesta rychle ubíhala, někteří spali, já seděl v předu a pozoroval se zájmem cestu a taky výjimečné schopnosti řidičky jenž nás vezla. Příjemná Bosenská a Rumunská hudba mě nad ránem také ukolébala a já se probudil na první zastávce, ještě v Chorvatsku. Procházka kolem krásné řeky a ranní chlad mi dodal sílu a dokonale mě probudil. Po půlhodince už jsme opět na cestě a zanedlouho přejíždíme hranice do Bosny.

Už při překročení hranic mimo EU jsem cítil obrovskou svobodu, ta se mi vpila jakoby přímo do srdce. Byl to nádherný pocit, jako letět a smát se, něco těžkého ze mě spadlo a já byl najednou volný. Atmosféra při cestování byla ovlivněna lidmi kteří zrovna jedou s námi a protože se lidé vždy poskládají jak mají, je skvělá a všichni si rozumíme. Plujeme na stejné vlně, energie, svobody, volnosti...

První zastávka za hranicemi byla v Bihači na snídani, potom jsme si prošli město a promenádu kolem řeky. Už na první pohled mě zaujala čistota vody, jako by právě pramenila. Bosna je plná pramenů a mnohé z nich jsou tak silné, že je z nich rovnou celá řeka. Takové silné prameny jsme také navštívily, ani se mi nechtělo věřit, jak může takové množství vody vyvěrat na jednom místě. Jak jsem se později dozvěděl, Bosna v překladu znamená, Dobrá voda.

Dál jsme pokračovali na velké úchvatné vodopády, bylo to takové příjemné protažení po cestě, scenérie která se nám otevřela před očima je jen těžko popsatelná, prostě úchvatná nádhera. Focení, užívání si čerstvého vzduchu nabitého zápornými ionty, mě nabíjelo další silou. Moc jsem si to užíval. Dál jsme pokračovali autem do místa oázy klidu a míru, řeka se jemně vlnila, posezení přímo u vody, občerstvení a kávička, pohoda klídek. Pozoroval jsem ryby a vlnící se zátoku, příjemně naladěné rozhovory skupiny se mísily s místní bosenštinou a krásnou klidnou hudbou... Odsud se mi vážně nechtělo odjíždět. další zastávka byla v našem první ubytování, v Martin brodu.

Tady jsme dostali večeři na kterou by mohli být hrdí i nejlepší kuchaři. Čerství pstruzi, které lovili přímo z místní sádky, postavené na té čisté řece, nejrůznější obloha a dokonalá příprava paní domácí vytvořila z této večeře gurmánský zážitek. Lepší rybu jsem nikdy před tím nejedl, prostě nádhera. Večer jsme ulehli, na místní poměry, do krásného moderního apartmánu, noc byla klidná a spalo se mi jako v bavlnce. Překvapením byla i snídaně, místní suroviny v kvalitě která se u nás vídá jen zřídka, pochutnal jsem si, jako ostatně všichni. Následovala procházka asi na hodinku a vodopádky které jsem při tom spatřil, považuji za jedny z těch nejhezčích které jsem měl možnost vidět.

Malé občerstvení a druhá procházka kaňonem kolem řeky, tady jsme se i koupali, voda byla chladná, nádherná až posvátně čistá. Takové oživení těla i ducha, jaké se mi dostalo, jsem nikdy před tím nezažil, opravdu je to živá voda. Poděkoval jsem a po návratu do apartmánu jsme se vydali na další cestu, přes zajímavé město Jajce. Tady jsme si prohlédli krásný vodopád, navštívili kavárnu se skvělou zmrzlinou a místními dezerty. Výšlap na Hrad mě trochu nudil, ale zůstal jsem se skupinou a nakonec jsem nelitoval, výhled který se na hradbách otevřel, stál za to. Celé město pod námi, opodál tekla řeka a v dálce bylo vidět vrcholky hor, připomínající tvar pyramid. Ty jsou v Bosně snad všude...

Nádherně prožité odpoledne a už pokračujeme do Visoka, na druhé ubytování pod pyramidou Draka. Tady jsme dostali večeři od paní domácí, která tam vaří pro všechny s láskou a nejvyšší péčí. Chuťové zážitky z těchto jejich pokrmů se jen těžko popisuji, zcela jistě si zasluhuje Michelinskou hvězdu. Ubytování v apartmánu bylo pohodové, pokoje po dvou až třech lidech. Já měl pokoj jen pro sebe a záchod ze sprchou hned vedle, společenská místnost a malá kuchyňka kde se dá uvařit káva nebo čaj, venku posezení pod pergolou a celý prostor působil příjemným dojmem, byl jsem spokojený.

Druhy den ráno po příjezdu, jsme vyrazili do tunelů Ravne, kde jsme pobyli asi dvě hodinky. V tunelech je sálá teplota 12°C, dá se tam sednout a nechat na sebe působit ozdravné ionty a vlhký vzduch se příjemně dýchá. Kdo je citlivější může vnímat i energie, které se v tunelech vyskytují v různých intenzitách. To jsem v té době ale ještě vůbec netušil, já energie.. nic jsem nevnímal. Ovšem druhý den, když jsem se více uvolnil, začali se dít věci. Před očima mi šly různé barvy a já se cítil jako ve snu. Každá další návštěva mé vnímání posilovala a mě se vše otevíralo. Nejvíce však až při mé druhé cestě do Bosny, tady se spustil proces objevení vnitřního dítěte, když to jde od srdce je to síla. Začal jsem nekontrolovatelně brečet a s nevyšší láskou přijímat Boha v sobě. Od té doby se mé napojení ještě prohloubilo a já začal cítit energie, které mi proudili celou páteří od nohou až po hlavu. Stále s nimi pracuji a přidávají se i vize v podobě obrazů.

Druhý den jsem ale zjistil, proč jsem také vlastně měl jet do Bosny. Blízkost která se objevila k organizátorce cesty, která byla i z její strany, jak jinak než na pyramidě lásky a záhy jsme se nestačili divit, co vše máme společného. Cesty které teď už tvoříme spolu, mě doslova naplňují životem, radostí a vděčností za každý další den. Miluji viděl všechny ty lidičky které vezu, jak jsou šťastní a spokojení, stejně jako já při první cestě, při každém dalším výletu. Každý den plánujeme výlety podle aktuální situace a možností skupiny, míst kam můžeme vyrazit je tolik, že se nedají za jeden turnus stihnou. Proto s námi také někteří jezdí opakovaně a my jim máme pořád možnost nabídnout něco nového. Každá cesta je vlastně svým originálem a pokaždé je jiná. To mě na tom také baví a dělám to opravdu s láskou a radostí.

Nádherný týden prožitků v Bosně mi tak úplně změnil celý život. Na cestě zpátky jsme ještě zajeli do Zavidoviče, v tamním potoce jsou velké kamenné koule. Jsou ale zvláštní tím, že jsou z materiálu, který se na zemi nikde nevyskytuje. Kdo vnímá energie, cítí podivné spojení. Já tam mám pocit, že nejsou z tohoto světa. Krásná poslední zastávka se snídaní, kterou jsme si dovezli od paní domácí z pyramidy Draka, na zajímavém místě a už odjíždíme k domovu.

Při překročení hranic si přejeme abychom si v sobě uchovali pohodu, klid a radost z každého dne, kterou jsme načerpali, co nejdéle. S některými jsem stále v kontaktu, jsou to zajímaví lidé a každý mě něčím obohatil.

Děkuji z celého mého srdce všem.

pavel s.

Aktuální cesty i s podrobnostmi najdete na tomto odkazu.